Nová deska INSANIE je zatím v nedohlednu, přesto je čas položit (nejen) panu kapelníkovi pár otázek. On se totiž chystá „Kacířův kancionál“ – „kniha ilustrovaných textů skupiny INSANIA, výtvarně zpracovaných tatérem kOkim a jízlivě komentovaných historickými osobnostmi, filozofy, duchovními revolucionáři, vrahy atd. Zpěvník o cca 350 stranách bude mít i bohatý skrytý obsah, který půjde dešifrovat pomocí aplikace pro chytré telefony“. Tolik citace z webu www.kaciruvkancional.cz, který o vývoji tohoto nejen na poměry undergroundu unikátního díla průběžně referuje. Z dalších zpráv, pouštěných zejména skrze Facebook víme, že je v jednání výroba dvou verzí. Jedna nabídne krásný strukturovaný krémový papír a druhá bude navíc obsahovat pauzáky se zlatým tiskem, cena výtisku je v případě standardní kvality kalkulována na tisícovku, u limitované edice pár stovek navíc, grafiku má na svědomí Radan Běhoun a vše zaštiťuje nakladatelství Yinachi, které dnem vydání stanovilo symbolicky první jarní den roku 019. Otázek je tedy více a na většinu znají odpovědi pouze dvě bytosti: autor textů Poly a původce výtvarné stránky díla, extrémně talentovaný svébytný tatér a výtvarník kOki (www.rtattoo.cz) zvaný „Kyjovský Giger“.  

Poly, je „Kacířův kancionál“ oním tajným projektem, který jste si chystali k výročí třiceti let INSANIE, jak jsi o něm mluvil před dvěma roky v rozhovoru k desce „Na počátku byl spam“ na Metalopolis? A proč ty tajnosti?  Mimochodem jsi tam taky říkal, že tenhle projekt vyjde na svět až v roce 2018…

Poly: Ano, trochu se nám to protáhlo. Na knize se nakonec pracovalo cca 3 roky. A nechtěli jsme o projektu mluvit, dokud nebudeme mít jistotu, že se vše podaří dotáhnout do konce. Bylo to velmi náročné po stránce financí i realizace. A ještě nejsme úplně u konce. Čeká nás promo, distribuce…

Jak vůbec vznikne myšlenka vytvořit takové dílo? Zkusme provést malou rekonstrukci: Texty máme, na Facebooku Poly zahlédne kOkiho ilustraci s tematikou desky „Kult hyeny“…  Co se dělo dál, kdo koho oslovil a kdy padlo finální rozhodnutí udělat něco tak rozsáhlého?

kOki: Poly oslovil mě. Někdo mu kdysi poslal odkaz na zmíněnou ilustraci. Proběhla krátká korespondence po FB, vzájemně jsme si pochválili tvorbu a tím to skončilo. Po nějakém tom roce mě kdosi upozornil na Polyho čerstvý příspěvek. Hledal autora oné ilustrace a nějak mě nemohl dopátrat. Znovu jsme se spojili a pomalu jsem byl zasvěcen do jeho plánů. Poly to myslím viděl jako velký projekt už od počátku. Když mi v zapadlé hospůdce pod Petrovem popsal, o co přesně půjde a kolik by toho mělo asi být, objednal jsem si další pivo, docela mi vyschlo. Moje rozhodnutí jít do něčeho tak rozsáhlého přišlo až po řádné rozvaze s manželkou rOmou. Nabídka přišla ve chvíli, kdy jsme se chystali na stavbu domu svépomocí, dost času potřebovalo i rozjeté tetovací studio, do toho jsme taky právě chtěli rozhýbat vlastní projekt opřený o moji kresbu... Přestože šlo o parádní nabídku, nepřišla v ideálním období. Byl jsem dost na vážkách, jestli ji můžu odpovědně přijmout. rOma mě v tomto jasně podpořila a převzala na sebe spoustu organizačních záležitostí, abych mohl po nocích začít tvořit. S Polym jsme si pak kolem „Kancionálu“ vyměňovali kvanta mailů. Nevložit se i do tohoto moje žena, datloval bych svými pěti úhozy za minutu dodnes s Polym a kniha by nikdy nevznikla.

Poly: Já už jen dodám, že si umím představit, jaké vypětí to pro kOkiho muselo být, po nocích kreslit, unavenej, nadopovanej kafem. Sám mám 3 děti a vím, jak je večer člověk často vyšťavenej. Klobouk dolů před rOmou, že to dala a podpořila ho. Muselo to být těžký. I já musím poděkovat Markétě, že snášela moje večerní seance u počítače, kdy musela děti obstarat sama.

Víte o nějakém podobném projektu jinde na domácí či světové scéně tvrdé hudby? Nechali jste se při nápadu na „Kancionál“ něčím takovým inspirovat nebo je to vaše originální myšlenka?

Poly: Takový přehled nemám. Ale mám pocit, že tohle je kniha naprosto mimo všechny kategorie. Kapely teď často vydávají knížky o své historii, ale to jsme nechtěli. Chtěli jsme výtvarně krásnou knížku, která zaujme i lidi, kteří INSANII třeba ani neznají, nebo je nezajímá.

Podíleli se na „Kancionálu“ i ostatní z INSANIE? A jestli ano, pak jak? Neměl jsi problém je k tomu připustit?

Poly: Kluci pomáhají hlavně organizačně až ve finále realizační fáze, ale aby se podíleli autorsky, to ani nešlo. Koncepci knihy jsme dávali dohromady s Janou Kubištovou, která má na knize lví podíl a je i spoluautorkou doprovodných textů. Dále na knize pracoval grafik Radan Běhoun – ten ji dostal ještě o ligu výš, než jsme původně zamýšleli, grafička Zelí, Marek a Tom z Yinachi, Maxim a Kryštof vyvíjeli aplikaci pro dešifrování skrytého obsahu… podílela se na tom hromada lidí. Nejvíc energie do ní ale nalil svými ilustracemi kOki.

Kolik kniha obsahuje textů a kolik ilustrací?

Poly: Původně to měly být kompletní texty INSANIE, ale pak se zvlášť ze starších alb udělal jen výběr. I tak má kniha 324 stran, na většině z nich jsou buď ilustrace nebo graficky zpracované motivy, iniciály, facebookovské diskuse ze záhrobí, apod.

Co si vlastně od jejího vydání slibujete?

Poly: Především jsme chtěli udělat krásnou knihu. Já krásné knihy miluju! Jana Kubištová s Yinachi sehnali finance, nedělaly se žádné velké kompromisy, chtěli jsme krásný papír, vazbu, špičkovou grafiku … kdo knihám rozumí, tak to na Kacířově kancionálu pozná. Dále si slibujeme to, že se kniha dostane k lidem, kteří ji ocení.

Kolik kusů „Kancionálu“ tisknete v první várce a jaký očekáváte zájem? Za jakých okolností by se dal očekávat dotisk?

Poly: Náklad je 2500 ks, z toho 500 ks je limitovaná dražší edice s pauzáky. Kolik se jí prodá, je loterie. Může se stát, že nám většina nákladu zůstane ve skladu. Což by nás, pravda, nepotěšilo, a zahučely by v tom statisíce korun. Dotisk bude připadat do úvahy jen v případě, že se první náklad prodá relativně rychle.

Jak probíhá financování tvorby takového díla a jak bude dělen případný zisk z prodeje (či nedejbože vypořádán podíl na ztrátě)?

Poly: Máme obrovské štěstí, že se našli lidé, kteří tu knihu chtěli financovat, takže jsme nemuseli investovat sami. S žádným ziskem se nepočítá. Považovali bychom za úspěch, kdyby se zainteresovaným stranám vrátilo, co do podniku vložili.

Máš tři malé dcerky a dokonce i manželku. Pozoruješ nějaký vliv těchto okolností na tvou tvorbu (není myšlen nedostatek času)? Vnímají už dcerky tvou uměleckou produkci?

Poly: Starší holky ji vnímají celkem intenzivně a dokonce si INSANII pouštějí, což občas nesu dost nerudně. Zvlášť když se potřebuju v klidu soustředit na nějakou práci. Taky tím blbnou hlavu spolužačkám.

A co manželka? Podporuje tě anebo tvé umělecké aktivity vnímá spíše jako brzdu rodinného žití? Nebo se zatím moc nevyjadřuje?

Poly: Markéta je v tom neocenitelná. Bere na sebe obrovskej díl každodenní rodinné dřiny, abych měl prostor pro svoje aktivity. Občas mi to oprávněně vyčte, protože někdy už je toho z mé strany moc. Ale bez její podpory by nic nebylo.

Nedávno jsi změnil zaměstnání, když jsi dal vale dráze překladatele beletrie a nyní se věnuješ marketingu. Můžeš nám přiblížit aspoň hrubý obsah tvých současných pracovních aktivit? Co bylo hlavním důvodem změny tvé profesní kariéry?

Poly: Po čtvrtstoletí stráveném doma o samotě u počítače jsem se prostě už jen cítil unavenej a opotřebovanej. Potřeboval jsem změnit prostředí a získat novej impuls. Abych to upřesnil, pracuji v marketingové agentuře jako copywriter, tzn. je to v podstatě textaření. Stejně jako v INSANII.

Kresba se symbolikou alba Kult hyeny od tatéra kOkiho, kterou to všechno začalo.

I přes tyto turbulence se nedávno objevily tři skladby tvého sólo projektu POLY NOIR (bandzone.cz/polynoir). Máš s ním nějaké dlouhodobější úmysly nebo to byl nárazový výsledek tvého momentálního tvůrčího přetlaku a chvíle volného času? Nežárlí zbytek kapely?

Poly: To je projekt, který bych rád víc rozvinul, až bude trochu času. Ideálně bych chtěl udělat album... tyhle mrazivě vyklidněný písničky s noir atmosférou mě strašlivě baví. Ale poroučím to osudu, jestli někdy dostanu příležitost. Zbytek kapely nemá na co žárlit.

Z tvých byť opatrných narážek na Facebooku je zřejmé, na které straně politické barikády rozdělené společnosti se nacházíš. Setkal nebo setkáváš se osobně s nějakým výrazným vyjádřením nesouhlasu s tvým viděním světa např. při uvádění skladeb na koncertu (nebo jinde), i když na vaše koncerty pravděpodobně chodí většinou jen návštěvníci souznící?

Poly: Na koncertech je politickej klid a za to jsem rád. Já se teď přestal jakkoli politicky projevovat. Když např. znovu vyhrál volby Zeman, bylo mi z toho týden fyzicky špatně, než jsem to strávil. V zájmu zachování vlastního zdraví jsem se musel od těchhle věcí odstřihnout. Už se o tom pokud možno s nikým nebavím. Pouštím to z hlavy a soustředím se na podstatný věci.

Kdy lze očekávat vydání další desky INSANIE a je možno o ní již nyní něco povědět?

Poly: Teď nás čeká „Kancionál Tour“ a promo kolem knihy. Na podzim bychom chtěli zkusit natočit novej singl a pak teprve pomalu začnou práce na novým albu. Ale půjde to pomalu. Tři z nás mají malý děti. Je malej zázrak, že INSANIA stále funguje v tak intenzivním režimu a jezdíme koncerty. Velký zázraky po nás nikdo chtít nemůže.

Čtěte také: INSANIA - Na počátku byl spam /recenze/

kOki, disponuješ nějakým formálním vzděláním v oblasti výtvarného umění či ses ke svému mistrovství dopracoval jako samouk? 

kOki: Jsem samouk. Ale studovat jsem zprvu chtěl. V talentovkách na kyjovskou základní uměleckou školu jsem skončil pod čarou. Pak jsem se dostal do Brna na umělecký gympl, ale tam to z různých důvodů po krátkém působení nějak nedopadlo. Zpětně mě to občas zamrzí. Na druhou stranu znám spoustu lidí, co umění (vy)studovali a dnes ho nedělají ani profesně ani jen jako koníček. Já jsem vystudovaný truhlář, uměním se živím a po večerech ještě bavím. A jsem za to takhle rád.

Jaké má dle tebe formální vzdělání v uměleckém směru vliv na tvorbu umělce? Nesvazuje jej příliš a nedělá z něj spíše řemeslníka nebo jeho talent ještě povýší?

kOki: Myslím, že být dobrým řemeslníkem je potřeba. Co se samotným talentem, když nevíš, jak se chová s vodovkama tenhle papír, jak namíchat barvy, který štětec udělá tohle a kterou tužku vzít nejlíp na támhleto? A to všechno (předpokládám) studiem člověk získá. Samouk na to přinde postupně taky, ale je to zdlouhavější proces a stojí spoustu omylů. Jo, znám lidi, které otravovaly školní práce a nadávali na nedostatek času pro vlastní tvorbu a nakonec uplně vyhořeli. Ale bylo to tím tlakem školy, nebo by chuť  tvořit vyšuměla, i kdyby si jen tak volně čmárali doma jako já? Píle (nebo chuť), to bude asi další veličina. Sem tam slýchám: "teď moc nekreslím, nemám teď tu správnou náladu (nebo hulení)". Ty vole! Já jsem za poslední roky nakreslil nad ránem devadesát  stran plných Polyho žalmů, mezitím postavil se ženou dům, vzniklo deset etiket Mazáka, do toho, kvůli odreagování se od INSANIE, pár muchovsko-šamanských aktů, doma kresbičky pro synka a každý týden kolem pěti skic, které hned po vytvoření tužkou překreslím pod kůži strojkem. Když zbude čas, uplácám malému nějakou figurku z polymerové plastelíny, série nástěnných plastik ze zvířecích lebek a větví leží ladem jen kvůli tomu, že nemám momentálně pořádné místo, kde bych je mohl tvořit. Jakou náladu!?...  Promiň, jak zněla ta otázka? Jo, to vzdělání, vědění jak na to, to tvorbu určitě povýší...

Tvoříš výtvarná díla na motivy alb vícero hudebníků nebo je INSANIA dosud v tvé tvorbě privilegovaná?

kOki: Je toho víc. Hudba a hlavně texty různých hudebníků a kapel pro mě byly oblíbenou inspirací už dlouho před projektem „Kancionálu“. I zmíněný akt „Kult hyeny“, kterým to všechno začalo, byl tehdy jen další  soukromou oslavou mého oblíbeného alba. Krátce před tím, než mě oslovil Poly a na dva dlouhé roky vyplnil mé večery výhradně svými texty, jsem si dokonce přímo určil toto téma jako dlouhodobý projekt a mám z té doby sepsaný seznam spousty srdcovek, písní, které mi jsou blízké a jejichž text bych rád přenesl do obrazu. Pomalu to teď doháním. Písně od HRADIŠŤANU, KVĚTŮ až po temné obrazy z písní WOLVES IN THE THRONE ROOM. Plánů je hodně. Roky mám v hlavě obrovský obraz na motivy textu od Karla Kryla – monumentální výjev, ideálně ve velikosti plátna „Slovanské epopeje“, snad to klapne aspoň na formát A1...

Zaujaly tě motivy coverů posledních alb ESAZLESA (Musa) nebo RAVELIN 7 (Striga) a nechal ses slyšet, že by ses taky nebránil nějaký obal vytvořit. Už se někdo ozval s nabídkou? Za jakých okolností bys nabídku na spolupráci odmítl?

kOki: Tyhle zmíněné mě zaujaly hodně, obě kapely mám moc rád a práce Musy i Strigy se mi taky hodně líbí. Vytvořit kapele motiv na obal desky bych se nebránil, tvorba propojená s hudbou mě fakt baví. Kdysi v pravěku jsem několika místním kapelám obaly na desku už dělal (ANOMIE, NA VŠECHNY 4, THE HROZENBAND). Dnes to vnímám jako roztomilé obrázky, ale taky roztomilé vzpomínky. Všechno to bylo pro kamarády a dělal jsem to moc rád. Momentálně bych nejspíš odmítl projekt o velikosti „Kancionálu“. A nemám rád násilí a fašismus!

Občas tvoříš také etikety na většinou zdařilé pokusy z varny Pivovaru Mazák. Tak činíš dobrovolně anebo z donucení švagrem, sládkem pivovaru?

kOki: Jde o dobrovolnou spolupráci. Pro Mirka (švagr) jsem kdysi dávno vytvořil blackmetalové logo pro jeho domácí pivo „Lešij“ a taky nějakou etiketu. Po letech pak přišel s nápadem nakreslit etiketu pro nějaký speciál od Mazáka a já jsem na to hned kývnul. Tahle spolupráce mě baví. A taky mi chutná.

Jak probíhá proces tvorby etikety? Stačí ti název piva a stylové zařazení anebo musíš produkt dopředu zodpovědně ochutnat a nasát z něj vibrace múz?

kOki: S nápadem na motiv etikety přijde vždycky Mirek. Podle typu piva vymýšlí a přežvykuje nějaký název, nápad, většinou pěkný úlet. Ten pak dost vtipně vyplivne na kus papíru, občas nad tím u nás chvíli posedíme a pouštím se do práce. Kostru motivu má tedy na svědomí on, já to jen oplácám nějakými detaily. Někdy je to víc o mých nápadech, jindy prakticky zkopíruju jeho skicu z cáru papíru.  Dané pivo ochutnat nemusím. Ale pokaždé o daném pivním stylu mluvíme a snažíme se, aby jej obrázek vystihnul.

Je známo, že v Mazáku jsou velmi spořiví. Kolika litry piva se ti odmění za jednu tvou etiketu?

kOki: To nevím, ale kdo šetří, má za tři. Neděláš ještě souběžně rozhovor s někým od Mazáka? Jak víš, že jsem vyplácen chlastem a ne cashem? Jsem ideálně zásoben. Osm měsíců v minulém roce jsem nepil, protáhnul jsem obvyklý "Suchej únor" na zbytek rOmina těhotenství, tak počítám, že tam dokonce možná budou nějaké nevybrané litry. Ale to vědí v Mazáku, doma na ledničce si nic neodškrtávám.

Tvůj pracovní diář je dlouhodobě plný na měsíce dopředu. Přesto registruješ už nyní nějaký zvýšený zájem o svá tetování či jiná díla způsobený rozbíhající se prezentací „Kancionálu“?

kOki: Nic podobného prozatím nesleduju, nebo nejde poznat, že je to děním kolem „Kancionálu“ přímo zapříčiněno. Není to tak, že by se o mě včera dověděla celá fanouškovská základna INSANIE a dnes si polovina z nich přidala profil našeho studia do oblíbených. Ale mám už napevno domluvené dvě tetování výjevů z „Kancionálu“. Jeden z motivů bude dokonce nosit člověk, který INSANII prakticky nezná a tvrdou hudbu obecně poslouchá jen okrajově. Snad je to dobrá známka toho, že kniha bude mít potenciál oslovit nejen fanoušky kapely.

Koho bys označil za své nejoblíbenější výtvarné umělce?

kOki: Mám rád Alfonse Muchu, Franka Frazettu, Luise Ricarda Falera a další malíře, povětšinou mistry ženského aktu, kterému se nejraději věnuju i já. Taky právě listuju v „Lovcích mamutů“ a obdivuju Burianovy perokresby. Nejbedlivěji teď ale sleduju obrazy našeho čtyřletého Artura a čekám na nějaký echtovní motiv na pořádnou kérku!

Nelze se vyhnout otázce, jak a kde sháníš modelky, sháníš-li je vůbec? A co na akty říká manželka, pokud průběžně nekontroluje proces tvorby ženského aktu?

kOki: Manželka tvorbu sleduje bedlivě. Moje akty má ráda (jeden nosí na stehně) a pokud nějaký právě kreslím, každé ráno se dívá, co přibylo na papíře na stojanu. Nebojí se kritiky a pokud jí připadá, že "tahle koza je nějak divně", hned hledám fotku, abych jí dokázal, že je vytvarovaná přesně tak, jako prso modelky, podle níž kresba vzniká. Ženy kreslím podle fotek, jako to ostatně dělával i mistr Alfons Mucha. Moc rád kreslím podle rOmy. Jinak brouzdám po netu a hledám ty pravé pozice i proporce. Obojí je ale problém. Žádná jako naschvál nesedí na lebce mamuta, nepodřezává rituálně jelena a ani se, jako nehmotné fluidum, nevznáší v astrálu. Trend vyhublých dam s přifouklým poprsím se pro kresby bohyň ze svrchního paleolitu taky moc nehodí. Bývá to hledání ženy v kupce sena.

Která hudební alba vás za poslední rok nejvíce zaujala?

kOki: Aktuálně mě srazil na kolena objev zpěvačky CHELSEA WOLFE a jejího posledního alba „Hiss Spun“.  Při práci mě teď v tempu často udržují bubny severských HEILUNG a  velká srdcovka jsou „Kry“ od zmíněných RAVELIN 7.

Poly: Já poslední roky hledám novou hudbu a inspiraci na Youtube (zajímá mě i vizuální stránka), takže alba bohužel uvést nemůžu. Mám to takový dost roztříštěný, ale nový objevy mám neustále. Poslední dobou zpěvačka Kovacs – nádhernej hlas, položenej do takových těch fatálních noir skladeb. Skvělej je WOODKIT nebo Ennio Morricone. Starší věci od Lany del Rey mě dostanou kdykoli. Ale mohl bych uvést tucty jmen, které mě v poslední době zaujaly stejně silně. V tvrdší hudbě nový objevy nemám, tam jsem nadlouho zakotvil u vybraných alb Marilyn Mansona, FAITH NO MORE, případně RAMMSTEIN.

Pánové, díky za váš čas a přeji brzké vyprodání "Kancionálu"!

Zbývá ještě dodat, že křest „Kancionálu“ proběhne za přítomnosti kOkiho a za podpory DARK GAMBALLE 23. března 2019 v reprodukcemi kreseb z "Kancionálu" vyzdobeném brněnském Sono centru, z píp poteče India Black Lager ze stále ještě nejlepšího pivovaru okresu Hodonín - Pivovaru Mazák a … možná přijde i Saša Hemala!